FASHION: OK je Olo Krizova

10 Posted by - February 13, 2014 - FASHION

olo krizova je ok

PŘIBLÍŽIT SE K MÓDĚ JAKO K ZRCADLU SPOLEČNOSTI
TEXT/ INTERVIEW : Michaela Burcakova

CZECH TEXT ONLY

Znakem každé osobnosti je jeho jedinečnost a odlišnost. Olo Křížová je tím příkladem.
” Dobrá ” má již v iniciálách svého jména. Je tvarově extrémně zajímavá, všestranná, plná odhodlání, entuziasmu a velkého chtíče změny a silného pokroku v české „fashion” společnosti. „ Smart and Sharp ” s obrovskou dávkou pokory. Dalo by se o ní mluvit jako o české ikoně módního světa. O múze české módní scény, kterou již několik let dobíjí a tvoří tak součást spojení módního světa se světem současné módní společnosti. Od svých šestnácti let začala pracovat jako modelka a dnes je kurátorka, autorka, vizionářka, iniciátorka a kreativní ředitelka významných projektů. Vystřídala mnoho povolání, ale všechny v oblasti módy. Stále fotí výborné editorialy s fotografy nejen z Čech, ale i ze zahraničí.
V roce 2006 založila OLO – Dressing ve spolupráci se svými přáteli, kde do projektu vstupují designéři a umělci různých oborů. Je autorkou projektu “Fashion Talk Room” ve spolupráci s Českým centrem v Praze, spoluzakladatelkou a art directorkou Czech Fashion Councilu a nově vzniklého módního eventu v Bratislavě FASHION LIVE! Slovak Fashion Week Initiative. Od roku 2003 stojí za založením významného projektu na podporu nastupující generace českých módních designérů ”Shooting Fashion Stars”, který je v současné době ve fázi přerodu a nového restartu. Silné pouto má s více českými designéry. Jako módní partnerka úzce spolupracuje s návrhářkou Zuzanou Kubíčkovou. Další velmi silné a dlouhodobé pracovní pouto má s Jakubem Polankou, kterého lze zařadit mezi nejvýraznější talenty doma i v zahraničí a to hlavně v Paříži, kde návrhář jako první Čech ukončil postgraduální studium na “L’Institut Français de la Mode“.

České centrum v Londýně, Balassi Institut, Maďarské kulturní centrum v Londýně a Ambasáda České republiky v Londýně představují “Voyage through Central Europe“. Projekt představující 14 vycházejících designérských talentů z České republiky, Maďarska a Slovenska, kteří budou prezentovat svoje nejnovější kolekce oděvů, šperku a doplňků jako součást International Fashion Showcase 2014, organizované Britským koncilem a Britským módním koncilem paralelně s Londýnským Fashion Week.

MB: Tento projekt představuje výrazně velmi silnou výzvu pro módní designéry tvořících na své domovské půdě. Myslím tím nejen českých, ale i slovenských autorů. Vnímám to jako čest, pro všechny ty, kteří na tomto projektu mohou prezentovat svou práci a která jim může přinést šance úspěchu do budoucna. Jakou roli vyplňujete na tomto velmi významném projektu?
A jaký má pro vás význam?

OK: V tomto projektu funguji jako kurátor české sekce výstavy. Vybírala jsem z mladých designérů finální pětici. Czech Fashion Council společně s Českým centrem v Londýně se rozhodl do tohoto projektu přihlásit. Celý projekt je organizačně i finančně dost náročný. Nepovedlo se nám získat žádný grant, ale naštěstí se Českému centru povedlo přivézt finanční a další partnery. Spojení s dalšími zeměmi centrální Evropy byl v určitém směru logický vývoj posledního roku naší vzájemné spolupráce a pro všechny to bylo finančně dostupnější. Tento projekt je zaměřen právě na spolupráci s kulturními institucemi. Je to také jediný doprovodný program, který je volně přístupný veřejnosti. Návštěvníci se tak seznámí s mladou tvorbou zemí z celého světa. Designéři mají možnost vyzkoušet si prezentaci na mezinárodním projektu a další doprovodný program je tak pestrý, že pokud budou chtít, odvezou si spoustu nových poznatků z workshopů a besed, které celou dobu trvání akce probíhají paralelně s London Fashion Weekem. Pro mě osobně to má nesmírně veliký význam, protože je to velká příležitost upozornit na naši tvorbu a vzbudit zájem odborníků ze sféry fungujícího módního průmyslu. Jde především o kontakty a ty kontakty dále udržovat.

Ondrej janu petra ptackova
Petra Ptackova, photo by Ondrej Janu

MB: Jak se díváte na dnešní kulturu u nás?

OK: Co se týče kultury člověka, tak tam cítím stále větší úpadek. Je to zapříčiněno přemírou informací, kdy člověk nejde do hloubky věci, ale klouže po povrchu. To platí jak pro kreativce, tak pro diváka nebo spotřebitele.

MB: Působíte na mě jako enormně silná bytost s velkou dávkou pokory a síly ve světě fashion, která je ojedinělá. Všichni dobře víme, že zvláště v tomto „světě ” je mnoho povrchnosti a přetvářky. Jak to celé vstřebáváte? A jestli existují u vás nějaké bariéry, které plní úlohu „obrany” vůči negativním vlivům okolí?

OK: Samozřejmě se nevnímám jako superhrdinka, která jde vpřed s plápolající pochodní. Tomu co dělám věřím a spatřuji v tom hodnoty, které samozřejmě povrchní člověk nikdy vidět nemůže. Vše, co děláte, pokud to děláte s láskou a neustále se učíte a snažíte se držet krok s dobou, tak takový přístup vás i vaše okolí může jen obohacovat. Myslím, že je jedno v jaké se pohybujete sféře, povrchnost a přetvářku najdete všude. Někdy je to těžké, protože jsem dost důvěřivý člověk, ale dost často mi intuice řekne co ano a co ne a pak díky zkušenostem, které jsem zatím nabrala, dokážu lépe odhadnout situaci. Platí jedno pravidlo, které jsem si uvědomila už před pár lety. Čím více toho děláte, tím více také uděláte chyb, ale pokud budete jen sedět na zadku a teoretizovat co by kdyby, tak sice žádné přešlapy neuděláte, ale ani nic jiného a to je zhoubné. Z takových lidí se pak stanou ti největší agresivní kritici, kteří nic nepřináší, jen otravují ovzduší.

MB: Již několik let působíte – snad bezkonkurenčně, v tomto byznysu jako silný kořen. Začínala jste jako modelka ještě v roce 1991. Když se nyní podíváte do minulosti, jak to celé na vás působí? Prvotní cesty do zahraničí, život v Miláně. Chtěla bych vědět více o vaší retrospektivě začínající modelky a současné kreativní ředitelky.

OK: Můžu tady vyprávět ságy, nebo to zjednodušit. Díky práci modelky jsem se v devadesátých letech dostala do zahraničí a tam jsem měla tu možnost pracovat s profesionály všech oborů, kdy u nás ještě zdaleka nic takového nebylo. To pro mě byla největší škola. Vždy, když jsem se vrátila ze zahraničí, viděla jsem jak to tam funguje, chtěla jsem aby to tady také tak šlapalo, ale ono se to vždy zadrhlo. Nechápala jsem, proč to nejde, na to jsem přišla až daleko později. Je to o kultuře vnitřního světa každého člověka o tom jak to má nastavené a my máme ještě z komunizmu špatná nastavení. Musím poděkovat prozřetelnosti, že mě přivedla právě k práci modelky. díky tomu jsem viděla jak to celé funguje, byla to taková exkurze do nitra fashion industry. Vše mě zajímalo, fascinovalo. Nikdy jsem nechtěla být modelkou, chtěla jsem pracovat v módě, tvořit, ale úplně přesně jsem to neměla definované, protože jsem nevěděla jaké všechny cesty jsou možné. Zároveň díky spolupráci s některými designéry se to začalo vše vykreslovat. Mám talent na propojování, spojování, kombinování. Začala jsem pracovat jako stylistka a to se pomalu rozrůstalo. Od jednoduchých testových focení pro modelky jsem se dostávala k designovým věcem, k interiérům až po přehlídky a jejich koncepty a výstavy. Vše to funguje na stejných principech a výtvarných a kompozičních pravidlech, která aplikujete na cokoliv.

MB: To, že se z vás stává výrazná osobnost, o které jistě budou psát dějiny české módy je bezpochybné. Designéři se o vás vyjadřují jen v superlativech vzhledem k vaší ochotě a neustálé podpoře. Co vás k tomu vedlo a proč právě taková cesta životem?

OK: To je asi v genech. Jsem z věřící rodiny, můj dědeček je pastor, pradědeček byl farář. Byly jsme vychovávaní k tomu pomáhat a o vše se dělit nebo to darovat potřebným. To má bohužel i svá negativa, takže jsem se také musela učit přijímat, s tím jsem měla velký problém, protože ono nic nejde jen jedním směrem, universum funguje na balanci, je důležité vyrovnávat energie.

MB: Před několika lety jste založili společně s Janinou Šlemínovou „SFS “-“Shoothing Fashion Stars”. Je rok 2014 a mě by zajímalo jaké novinky jsou očekávány v rámci tohoto projektu?

OK: To bylo v roce 2003, tento rok se má uskutečnit desátý jubilejní ročník. V poslední době se událo mnoho změn, profesně jsme se s Janinou rozešli a projekt zůstal mezi námi. Jelikož jsem právně nikdy nefigurovala v žádném projektu na kterém jsem s její agenturou pracovala, nemohu toto jméno použít a organizovat ho dál sama. V tomto roce, jak už jsem se zmiňovala dříve dojde k nutnému restartu tohoto projektu. Je jiná doba, móda se velmi rychle vyvíjí, reaguje na společnost a za těch deset let se toho opravdu hodně změnilo. SFS dostane nové jméno a upravený koncept. Myslím, že se máme všichni na co těšit.

MB: V Moravské galerií v Brně se uspořádala módní výstava solitérů z workshopu Silueta vs. Dekor, který proběhl v rodném domě Josefa Hoffmanna v Brtnici a zúčastnili se ho renomovaní návrháři: alešbáry, Jindra Jansová, Petra Kafka, Ivana Kaňovská, Zuzana Kubíčková, Jakub Polanka a Alžběta Presová. Jste autorkou této výstavy a choreografkou zároveň. Mě by jenom zajímalo co reflektuje tato výstava? Jaký je kontext této výstavy a zároveň jeho propojení s vystavujícími?

OK: Výstava má větší rozsah. Silueta vs. Dekor je jen doplněk k hlavní části výstavy s názvem Voliéra No.1. Před téměř třemi lety vznikl první koncept výstavy, ten byl vedením Moravské galerie schválen a začalo se na něm pracovat. Je to první výstava většího rozsahu současné módní tvorby u nás. Zaměřila jsem se na siluetu a vybrala práce mladých současných autorů z posledních deseti let jejich tvorby a snažila jsem se tak předložit veřejnosti náhled na to, jak se silueta vytváří a modifikuje vzhledem k současnosti. To je vždy složité, mapovat něco, co je stále živé a v neustálém vývoji. Voliéra trvá až do května tohoto roku a vřele doporučuji ji navštívit, pokud někdo zavítá do Brna. Lednová derniéra se týkala právě jen doprovodné části, kdy jsem rozpohybovala právě to hejno solitérů vzniklých na workshopu v Brtnici pod vedením Jitky Petřekové. Na letní workshop byli pozvání všichni zastoupení autoři z hlavní expozice, ale bohužel mohli přijet jen někteří. Ale i tak se sešla výborná parta a něco inspirativního vzniklo.

MB: Doba se mění – s tím spojován velký shon. I nadále pracujete jako autorka a ředitelka, nebo ve zkratce jako člověk s “multi” činnostmi, které jsou pro vás dost podstatné. Zajímalo by mě, jestli existuje ve vašem případě diář vyčleněných plánů z řady „povinných povinností ” a zda je umíte nahradit třeba „nic neděláním”? Jak vlastně vypadá váš den odpočinku a nudy? A zda vůbec existuje ve vašem životě nuda,- nebo jen shon a samé povinnosti?

OK: Samozřejmě, že nejde žít jen ve stresu. Můj diář je dost plný, ale po posledních dvou letech, kdy jsem pracovala jako kreativní ředitelka Prague a Bratislava Fashion Weekendu jsem si uvědomila, že to nikam nevede, že nejde jen pracovat. Jakékoliv tempo musí být provázeno nádechem a výdechem, tedy je nutné, aby se střídal čas aktivní s pasivním. Jsem kreativní člověk a k tomu je nutné se umět zastavit a jen tak se dívat a nechat na sebe působit ten daný okamžik. Nudu ale neznám, ať dělám cokoliv, baví mě to. Relaxuji nesmírně ráda umýváním nádobí, odpočívám na procházkách s mým psem a při posezení s dobrými přáteli. Ale vzhledem k tomu, že jsem dost s lidmi a při akcích je těch lidí okolo mě mnoho a všichni něco chtějí a stále je hudba, potřebuji pak úplně vypnout a být alespoň jeden den sama v tichu. To si pak sednu s dobrou knížkou, vařím, uklízím, nebo sázím kytky. Takovýchto dní je ale opravdu mála, ale snažím se alespoň jeden den v týdnu mít pro sebe a moji rodinu a přátele, je to moc důležité, zajímat se také o ty normální každodenní starosti.

MB: ‘Být sám sebou smí každý jen pokud je sám. Kdo tedy nemiluje samotu, nemiluje svobodu, jen když jsme sami, jsme svobodni.’ (Arthur Shopenhauer) Představy o životě jsou dost jiné, než jak je ve skutečnosti. Vždy se něco mění, něco nového přichází a něco zase odchází. Jak to je s vámi a s bytím. Jste spokojená? Máte plány do budoucna, nebo vše necháváte běžet “proudem” času.

OK:Jsem za vše vděčná. Uvědomuji si jak krásný život mám, že dělám to, co mě naplňuje a vidím v tom smysl. Je důležité naučit se být sám, ale také je nesmírně důležité mít dobré přátele. Vztahy jsou to nejdůležitější v životě, to jak s nimi nakládáme, jak se o ně staráme. Myslím, že každý má sny, plány a touhy, nejsem výjimka, ale také se nechávám unášet proudem, důležitý je balanc. Jsem člověk změny, stereotyp mě ubíjí, je bez energie. Ten proud po kterém pluji jsem si vybrala dobrovolně, teď zbývá s bdělou myslí reagovat na to co přijde za další zákrutou, ale pokud je člověk připravený a má otevřenou mysl, je to správné snoubení se vlastních vizí s osudem, nebo karmou, nazývejme to jak chcete.

MB: Ještě bych se chtěla vrátit k akci z minulého roku “Fashion LIVE“! Které vzniklo spojením sil 10 slovenských návrhářů a Vámi s účelem prezentovat své aktuální kolekce široké veřejnosti. Díky vaší výborně nastavené komunikaci a velkému zanícení slovenských designérů se rozhodl Jakub Polanka podpořit tuto iniciativu. Přehlídka byla fenomenální!

OK: Tato akce je jen důkazem toho, co se stane, když něco umře, tak se narodí něco nového. Uskutečnilo se to celé velmi rychle. V tomto případě zafungovala okamžitě intuice. Já si velmi vážím každého, kdo do své práce dává srdce. Bylo to nádherné, jak se návrháři postavili sami za sebe. Nevím, jestli by se něco takového stalo u nás. Slováci jsou v tomto ohledu daleko vášnivější. Jakub mě nesmírně svým gestem potěšil. Myslím, že všichni cítili tu sounáležitost, tu opravdovost.

MB: Jakub je nyní momentálně dost populární díky mnoha udělovaným oceněním. Rovněž je mezi účastníky na mezinárodní “Fashion Showcase ” Voyage through Central Europe ” v Londýně, kde v sobotu (15. února) představí v RED Gallery svůj Fashion Art Lab project obsahující novou kolekci JESUS GANG s vaší kolaborací OLO-Dressing. Je velmi příjemné sledovat váš společný zájem v kariéře. Do jaké míry jste vy dva z profesního života propojení a jaká je vaše společná minulost?

OK: My dva fungujeme na velmi jednoduchých principech. Máme rádi stejné věci, to nás sbližuje. Potkali jsem se na střední škole v Brně a od té doby jsme skoro stále spolu. Jeho vývoj sleduji od samého začátku. Vždy vynikal, už od prvního ročníku na textilce. Jeho energie byla nesmírně živá. Velmi si jeho práce vážím a jsem šťastná, že jsem měla tu příležitost být u všech jeho významných kroků profesní dráhou a doufám, že je toho ještě hodně před námi, protože projekty s Jakubem jsou vždy osvěžující a mají přesah, nespadnou do zapomnění sezónního tempa, jsou to nadčasové výtvarné počiny.

Jakub Polanka OK