ART: Parasol‏ – Lubomyr Melnyk by Jaroslav Moravec

2 Posted by - November 28, 2015 - ART

PARASOL, LUBOMYR MELNYK BY JAROSLAV MORAVEC
“This was one of those perfect moments where things just clicked. My friend Petr showed me a little clip of running water tap and ever since then I wanted to recreate the shot and turn it into music video. Couple of months later, I got into touch with London label Erased Tapes and they pointed me to a new album of Lubomyr Melnyk, Ukrainian composer and pianist, called Rivers And Streams.
I have been a big fan of his work so when I put the footage against his music, it felt like an ideal match. Lubomyr further elaborates on his technique of continuous piano, where music scores are replaced by very fluid stream of notes. Couple of retakes and tries later, I captured footage that felt just right. As his music works with layering and repetition I wanted to follow that and use only one motiv, seeing where I can take it. The music video eventually peaks into digital crescendo – it felt all the beautiful natural shapes needed some counterbalance. As Lubomyr’s tracks are usually around 15 minutes long and only slowly changing over time, the music video tries to retain some of its contemplative character.”

S&D: If you had a list of admired musicians (maybe you do have one) you would love to collaborate with or create visuals for who would be on that list?

JM: I guess that Prince of Denmark or DJ Richard would fit my style pretty well but that is not going to happen. Outside of my usual techno territory, it would be Douglas Dare, I see some decaying flowers and details of thin arms and hands haha.

S&D: With visual work there is a primary inspiration or initiation. Where does your first impulse come from, is it a sound or a vision?

JM: I guess almost all I do starts with music and the result does not have to be music related at all. Drowsing off on long commutes and having these vivid dreams while listening to music, cycling with headphones or going clubbing is the source of it all.

S&D: I don’t dare to analyse your work without your help here, but there is a lot of blue tones across your moving image and photography. I‘m sure you are aware of it?

JM: Who doesn’t love some nice blue and green hues, right? I think it reflects my somewhat negative and melancholic personality and I am perfectly fine with that, world needs more blue and green.

S&D: You had a chance to live and work in the UK for a little while now, where do you see the differences between the UK and the Czech Republic where you are originally from?

JM: Well there are the obvious broader cultural differences which affect working environment. In general, people are more professional – no one is ever too late and not prepared, everyone is aware of their task and works towards the common goal and most importantly everyone is constantly in good spirit. As much as that can be annoying in ordinary life, at workplace it works really well.

Working in such a big city brings certain sense of anonymity – you have your own thing going on which does not interfere too much with anyone else’s. It is refreshing not to be surrounded with couple of familiar names – things easily get little bit too personal and just sticky, for lack of a better word, in Prague. Unfortunately it also results into extreme individualism, it sounds ironic to feel lonely in a city where you are never alone.

On the other hand London throws a lot of obstacles in your way – prices of pretty much everything, moving stuff around, finding locations so to execute your ideas is quite a lot easier in Prague.

S&D: Does commercial field put you off?

JM: Not really. There is obviously a trade off between open minded small budget gigs and more rigid, controlled bigger shoots. But I enjoy the challenge of finding interesting moments within commercial realm. So much great art historically was originally a commercial assignment. I think that cultivating commercial field is as important culturally as the world of fine art, especially nowadays in this oversaturated world.

ČESKY:

JM: Tohle byl jeden z těch perfektních momentů, kdy věci do sebe přesně zapadly. Můj kamarád Petr mi ukázal krátký záběr vodního kohoutku a od té doby jsem věděl, že to je můj namět pro hudební video. O několik měsíců později jsem se dal do řeči s londýnským labelem Erased Tapes a dostal tip na nové album Lubomyra Melnyka, ukrajinského skladatele a pianisty, nazvané Rivers And Streams.

Lubomyr Melnyk patřil mezi moje oblíbence delší dobu, a když jsem použil jeho hudbu k prvním záběrům, potěšilo mě, že se dobře doplňují. Lubomyr dlouhodobě rozpracovává svojí techniku kontinuálního piana, kde místo notových zápisů najdete dlouhé proudy tonů. O několik pokusů později jsem natočil záběry, které odpovídaly mojí představě. Stejně jako jeho hudba pacuje s vrstvením a opakováním, chtěl jsem pracovat pouze s jedním motivem a zjistit, jak moc daleko se s ním dostanu. Hudební video nakonec vyústí v takové digitální crescendo – všechny ty krásné přírodní záběry potřebovaly nějakou protiváhu. Jelikož je většina skladeb Melnyka dlouhá okolo 15 minut a vyvíjí se jen pozvolna, samotné video se snaží zachytit podobně kontemplativní atmosféru.

S&D: Kdybys měl seznam nejoblíbenějších hudebníků(možná ho máš), se kterými bys chtěl spolupracovat nebo pro ně vytvořit vizuály, kdo by na něm byl.

JM: Asi by to byl Prince of Denmark nebo DJ Richard, ten by dobře seděl k mýmu stylu, ale taková věc se nestane. Mimo moje obvyklý techno teritorium by to byl Douglas Dare, představuju si hnijící kytky a detaily útlých paží a rukou haha.

S&D: Výtvarnou práci většinou předchází určitá inspirace. Co je “to” první pro tebe, je to hudba nebo vize?

Řekl bych, že skoro všechno, co dělám, vychází nějakým způsobem z hudby, ikdyž to na konci nemá s hudbou nic společnýho. Usínání na dlouhé cestě s výraznými sny nebo ježdění na kole, když poslouchám hudbu, chození do klubů, to je největší inspirace.

S&D: Netroufám si analyzovat tvojí práci bez tvé pomoci, ale má v sobě vždycky hodně modrých barev. Určitě o tom víš?

JM: Každej miluje hezký modrý a zelený odstíny, ne? Myslím, že to odráží moji tak trochu negativní a melancholickou povahu a nemám s tím vůbec problém, svět by klidně snesl víc modrý a zelený.

S&D: Měl jsi možnost žít delší dobu v Británii, jaké jsou podle tebe největší rozdíly mezi UK and Českou republikou, odkud pocházíš?

Dost toho vychází z širších kulturních rozdílů, které mají vliv na pracovn prostředí. Obecně vzato, lidi jsou víc profesionální – nikdo nechodí příliš pozdě a nepřipraven, každý si je vědom svého úkolu a že je součástí širšího celku, ale hlavně všichni si drží dobrou náladu. Ikdyž tohle dovede bejt neskutečně nesnesitelný v každodenním životě, během práce je to k nezaplacení.
Pracovat v takhle velkym městě se neobejde bez určitýho pocitu anonymity – každej má svojí kariéru, svoji věc, na který pracuje, která se přiliš neprolíná s nikym dalším. Je to příjemně osvěžující pocit nebýt obklopen stejnými jmény. Mám pocit, že v Praze jednoduše vzniká trochu zatuchlá atmosféra, kde se věci začnou brát příliš osobně. Odvrácenou stranu je maximální individualismus, je trochu paradoxní se cítit často tak osamocený ve městě, kde člověk nikdy není sám.
Na druhou stranu Londýn dovede věci neuvěřitelně komplikovat, ať už jde o ceny skoro všeho, přesouvání věci, hledání lokací, hledání materiálů, takže svým způsobem je o dost snazší věci realizovat v Praze.

S&D: Odrazuje tě komerční práce.

JM: Ani ne. Komerce se sebou přináší kompromisy, obzvlášť mezi velikostí produkce a určitou spontánností. Ale baví mě tahle výzva hledání zajímavých momentů v komerci. Spousta váženýho umění byla původně komerční zakázka. Kultivovat komerční sféru je podle mě stejně podstatný jako svět volnýho umění, rozhodně v dnešním přesaturovanym světě.

Interview by Tereza Bila