Travel: RUDOLF HAVLIK, HYPERACTIVE DIRECTOR VERSUS OBSERVING TRAVELER

4 Posted by - April 28, 2016 - CULTURE, TRAVEL

Rudolf Havlik, newcomer to the Czech film industry who became famous practically overnight, talks humbly about his fairytale-like beginnings: “Och (Karel Och, the Artistic Director of the Karlovy Vary International Film Festival) simply liked my debut ‘Zejtra Naporad‘ (All My Tomorrows) and so the premier was in Karlovy Vary.“

Except for a few successful pieces, the Czech film industry of the last decade has not been very productive. Almost none of the art projects were selected to be screened at prestigious film festivals and just several commercial films became classics to be watched more than once. Meanwhile, there are many, carefully selected, graduates of the Czech film school FAMU entering the film market every year. And then, somebody like Havlik, a chap with just a high school degree, who makes his living by trading clothes from China, writes his own screenplay and hires Czech elite actors to his directorial debut and, despite several setbacks, brings the film to the successful walk on the red carpet at our biggest film festival. To ask for and achieve such an outcome at the closed off Czech film industry must have been regarded as boldness…and/or an impressive courage.

Havlik, regardless of the mixed reviews of his film by both critics and viewers, adverted to an interesting phenomenon, which can serve as an inspiration to other young filmmakers: due to the lack of exposure to conventions of the Czech film school, he was able to reach his goal through his own inventions and ideas and thus pointed to, or confirmed, the importance of thinking ‘outside of the box.‘ And away from the easy path available to anybody interesting ideas are often created. It doesn’t mean that Rudolf despises the middle path – quite the opposite. He is inspired by the mainstream American cinematography. “I grew up watching Indiana Joneses, Die Hards and Lethal Weapons, I love kung fu movies. I’d love to make such film one day. For me, to make movies means to entertain people. Surely, Kubrick is great. And everybody knows that The Godfather is an amazing film. But I also believe that every clever viewer has his own ‘guilty pleasure’, which is absolutely fine. It is also what filmmaking is about.” Perhaps because his filmmaking is untouched by the classical film academia, he is brave enough to make such statement.

“My film education is based on watching a large number of movies and thinking about the filmmaking process. If one has a natural ability to absorb and pass on his own experience, he can make films. I have been watching movies since my childhood, have been writing for years and used to also draw comics. The ability to tell stories is possible to cultivate, but to visualize them and have a sense for a storyline is given. I don’t think you can learn it in school.”

He has received an offer for two new movies right after the success of his debut, ‘Pohádky pro Emu’ and ‘Stinohra’, both being stories about family conflicts and a search for relationships towards oneself. Although we are not supposed to be looking for autobiographical parts in his screenplays, Havlik admits that anything a person writes starts somehow in his own experiences and worldview: “I personally do not have a good relationship with my Dad because he left the family, but I don’t think this is it much reflected in my screenplays. My Dad is not the hero in ‘Pohadky pro Emu.’ But it is clear that the stuff I write about is based on my emotions. In ‘Pohadky pro Emu’ it is my love for Christmas.” Despite his dreams and plans for the future, Havlik cannot hide his realist attitude. “The director must be morally flexible, it is not just about him and his ideas and views. Many compromises are the necessary part of team work and sometimes one works under various restrictions. Many young directors strive to be artists right away, but I think it is important to first learn rules and to understand the logic of the basic craft before one can start changing them and doing stuff differently. The most of good movies are done in line with general rules established long time ago and that is exactly why they work. This is understood, for example, in the US or in France and that is why their film industry is so successful.”

He has a wide experience with travelling and working abroad, because his previous business adventure entailed strong relationships with manufactures in China, which he visited on many occasions. “It is a very interesting country, as well as India, Indonesia and Philippines are. I embraced diving so I have begun to visit places where I can dive. I am also a surfer, although most of the time on the board I just sit and watch the sunrise and that makes me feel good…there is no better feeling…and when the right wave arrives, I go with it.”

However this is not where his travelling passion ends. “I am currently working on a travel documentary, together with my cameraman. He loves silence, so do I, which makes us great travel buddies. He has a great eye and I trust him.” The aforementioned documentaries are funded by Havlik himself, but he wants to share the result with the public and so he started negotiations with the partners from the television. “The first episode is about sea turtles…about the old tale that turtles cry when laying eggs. There are many theories why it happens. The next episode we made in Patagonia in South America. It is about the Cape Horn and the dangerous Strait of Magellan, which I read about when I was a kid.” And deep down in his soul he has never stopped being that kid. “I was way too hyperactive. I kept running around and getting in trouble.” Perhaps he maintained something of this hyperactivity, considering all the things he keeps juggling around. But being an adult, he knows how to work with the extensive energy and use it creatively. “I don’t have a need to be in the center. I am actually an introvert who loves to stay in the background. But when I am creative, when I am working on a movie or when I am writing, I want to entertain people, because I like people. If they are not interested in my work, I would stop and find something else to do.” Seeing all of his commitments and ideas, it doesn’t look like it will happen any time soon.

Rudolf Havlík, nový objev v české filmové branži, jenž se zjevil tak trochu přes noc a namířil si to rovnou mezi první ligu, vypráví o svých téměř pohádkových začátcích s překvapivou skromností. “Můj debut ‘Zejtra Napořád’ se prostě líbil Ochovi.“ a díky němu tak proběhla premiéra v Karlových Varech.”

Až na pár světlých a osamocených výjimek by se dalo poslední desetiletí české filmové tvorby považovat za dobu temna. Z artových počinů bohužel na světově proslulé festivaly moc děl nedosáhlo a z těch komerčních se jen malá hrstka stala klasikou, na něž se divák podívá víc než jednou. Přitom FAMU chrlí každý rok desítky talentů pečlivě vybraných a po té vzdělávaných pro úspěšnou kariéru za kamerou. Pak přijde někdo jako Havlík, kluk z průmyslovky, který si na život vydělává obchodováním s oblečením z Číny, napíše svůj vlastní scénář, do svého režijního debutu obsadí ostřílená jména českého filmového nebe a film dovede, po jistých peripetiích, až ke zdárné procházce po červeném koberci na našem největším festivalu. Přijít si do uzavřeného filmového rybníčku bez zkušeností a titulu z filmové školy museli mnozí považovat za pořádnou drzost… a nebo za neohroženou kuráž. Havlík, navzdory smíšeným kritikám a diváckému ohlasu, totiž poukázal na zajímavý fenomén, jež by mohl inspirovat mnohé mladé tvůrce. Tím, že není svázán konvencemi české filmové školy, proklestil si cestu po svém, čímž rozvinul, a nebo možná jen potvrdil, schopnost myslet jinak, ‘outside of the box’. A mimo zavedenou pěšinku, po které kráčí většina, vznikají často zajímavé věci. To vsak neznamená, že by se Rudolfovi příčil střední proud – spíše naopak. V mnohém ho inspiruje Americký model kinematografie. “Vyrostl jsem na Indiana Jonesovi, Smrtonosné pasti a Smrtonosné zbrani, mám rád kung-fu filmy. Jednou bych chtěl takový film natočit. Dělat filmy pro mne znamená bavit lidi. Jasně, Kubrick je skvělej. A každý ví, že Kmotr je úžasný dílo. Zároveň věřím, že i chytrý divák má svůj ‘guilty pleasure’ a je to naprosto v pořádku. I to je poslání filmu.” Možná proto, že ho ve filmovém vzdělávání neformovalo klasické akademické prostředí, má odvahu něco takového říci.

“Pro mne bylo školou vidět strašnou spoustu filmů a přemýšlet o tom, jak a proč byly natočeny. No a pokud má člověk nějakou přirozenou schopnost vnímat a předávat své vjemy dal, tak točit dokáže. Od mala se divám na filmy, už roky píšu a také jsem kreslíval komiksy. Schopnost vyprávět v sobě můžeš do jisté míry kultivovat, ale vyprávěcí vidění a smysl pro příběh v sobě buď máš nebo nemáš. To se podle mne ve škole naučit nedá.”

Hned po tomto úspěšném debutu získal nabídku na další dva filmy, ‘Pohádky pro Emu’ a ‘Stínohru’, přičemž oba příběhy pojednávají o narušených rodinných vztazích a hledaní cesty k sobě. Ačkoliv autobiografické prvky bychom prý v jeho scénářích hledat neměli, Havlík nepopírá, že cokoliv člověk napíše, musí nějakým způsobem vzklíčit ve vlastních zkušenostech a vnímání světa. “Já sám s tátou nemám dobrý vztah, protože od nás odešel, ale to v mých scénářích, myslím, zas tak úplně není. Můj táta se vůbec nepodobá hrdinovi v Pohádkách o Emu. Ale je jasný, že věci, co píšu, vychází z mých emocí. U Pohádek pro Emu například z lásky k Vánocům.” I přes velké sny a plány do budoucna se v Havlíkovi nezapře realista. “Režisér musí byt morálně flexibilní, není to jen o něm a jeho přesvědčení a představách. Ústupky na mnoha frontách jsou součástí týmové práce a někdy se člověk pohybuje v hodně zúžených mantinelech.

Spousta mladých režisérů chce být od prvního dne za umělce, ale podle mne se člověk musí nejdřív naučit zavedená pravidla a pochopit logiku základních žánrů, než se bude snažit pravidla měnit a dělat něco jinak. Většina dobrých filmů se drží mustru, který byl vynalezen už dávno, ale to je právě důvod, proč to funguje. Tohle chápou v Americe i třeba Francii a proto je jejich filmový průmysl tam, kde je.” S cestováním a prací v zahraničí má bohaté zkušenosti, neboť jeho předešlé podnikání znamenalo úzké vztahy s výrobci v Číně, kam po mnoho let pravidelně jezdil. “Je to zajímavá země, zrovna tak jako Indie, Indonésie, Filipíny. Začal jsem se potápět, tak teď jezdím na místa, kde se tomu můžu věnovat. Také surfuju, i když po většinu času jen sedím na prkně, pozoruju východ slunce a je mi fajn… Není snad krásnější pocit… a když přijde hodně dobrá vlna, tak se svezu.” Ovšem tím jeho cestovatelská vášeň nekončí. “Teď dělám se svým kameramanem na cestopisném dokumentu. On rád mlčí, já taky, takže se nám spolu fajn cestuje. Má skvělý oko a věřím mu.” Zmíněné dokumenty zatím natáčí na vlastni pěst, ale o výsledek se chce jednoho dne podělit s veřejností a zahájil tak vyjednávaní s partnery ze strany televize. “První díl je o mořských želvách… o staré legendě, že želvy pláčou, když kladou vejce. Existuje mnoho teorií, proč tomu tak je. Další díl jsme natočili v Patagonii v Jižní Americe. Je o Mysu Horn a drsném Magallianchovu průlivu, o kterém jsem četl jako malej kluk.” A tím klukem se v koutku duše cítit nepřestává. “Jako dítě jsem byl naprosto hyperaktivní. Pořád jsem někde lítal a něco vymýšlel.. a často to skončilo ňákým průšvihem”.

Možná mu z té hyperaktivity něco zůstalo, vzhledem k tomu kolik toho stíhá. Jako dospělý už ale ví, jak s přemírou energie pracovat a tvůrčím způsobem ji využít. “Nemám potřebu být někde v centru dění. Jsem vlastně introvert a rád se držím v pozadí. Když ale tvořím, ať už natáčím nebo píšu, tak chci bavit lidi, protože lidi mám rád. Kdyby je moje věci nezajímaly, tak s tím přestanu a budu dělat něco jinýho.” Vzhledem k jeho závazkům a nápadům ovšem něco takového určitě brzy nehrozí.

1513752_10152824454668557_2103434638604626718_n

12829440_10153704940848557_7722474273556944648_o

430245_10151021792573557_1959612563_n

12495983_10153550824313557_1984569261573781586_o

12186767_10153418726253557_7906185925777551761_o

10572263_10153704941328557_1380152677909031443_o

12138503_10153389389988557_2194435268105636263_o

12748104_10153652404108557_6035424027829368248_o

12069002_10153389389853557_2559633558563602273_o

12045681_10153371681218557_6837983831041061_o

12646925_10153609406773557_4889057243812906721_o

12309841_10153472277148557_8975593323573022227_o

10013952_10152824459578557_3504377136606361392_n

10930931_10152807204843557_7676828421855036582_n

12492054_10153539476398557_7001719033996415105_o

12309841_10153472277148557_8975593323573022227_o

11236552_10153074770163557_8621536578824379972_n-1

10868031_10152703091653557_7182727117078839596_n

10418262_10152523009693557_1636577374966078987_n

10393728_10152523011088557_7811287230307464504_n

11246846_10153074769743557_404271320016841864_n

11096537_10153074769683557_849785030893202848_n

10953210_10152824454833557_8616872502118943937_n